Slovensko 2011

Na podzim roku 2011 se začala psát historie okruhu lidí, kteří sdíleli společnou myšlenku a cosi je spojovalo.. Byla to láska k horám a sportovnímu stylu života. Někteří jsme se téměř neznali a už vůbec jsme netušili, že se brzy staneme kamarády "na život a na smrt"!
Pro někoho se jednalo o první kontakt s pohořím našich východních sousedů, jiní se vraceli na známá místa a právě tito zkušenější převzali role horských průvodců a to nejen v Tatrách..
V září 2011 jsme se vydali v sedmičlené skupině na 3-denní prodloužený víkend do Tater. Počasí jsme měli objednané a v pátek brzy ráno vyjeli vstříc krásnému prostředí Tater. Po dlouhé a únavné cestě jsme dorazili do cíle a zaparkovali ve vzdálenosti cca 1h chůze od našeho 1. noclehu pri zelenom plese, chatě Brnčálce. Vše šlo podle plánu, po zamluvené večeři jsme prověřili pivní zásoby horské chaty a na závěr se seznámili s místní specialitou - Tatranský čaj na všechny způsoby :-)
Budíček jsme měli brzy ráno, čekala nás cca 7h cesta na Téryho chatu, kde jsme měli taktéž zamluvenou stravu a nocleh.
Prudký výšvih od chaty Brnčálky jsme si po předešlé noci příliš neužívali, ale postupem času jsme se dostali do slušného tempa.
Zhruba v polovně cesty se začalo zhoršovat počasí a viditelnost nebyla příliš dobrá, o nějakých výhledech už nemohla být ani řeč.
Dostali jsme na místo možného odklonění z plánované trasy a z nějakých snad jen preventivních důvodů prověřili naše zamluvené ubytování. Odpověď chataře byla krutá, leč upřímná- "vůbec sem nechoďte", pravil chatař "kapacita je maximálně obsazená, spát se bude asi i pod stoly jídelny". Navíc se dalo počítat s pár "ztroskotanci", kteří se možná nestihnou vrátit z hor kvůli špatnému počasí ve vyšších nadmořských výškách.
Museli jsme udělat rázné rozhodnutí. Nakonec upouštíme od původního plánu a nejbližší možnou cestou scházíme k autu. Tam se rozjíždí horká debata o pokračování tůry. Názory se různí, ale důležité je, že domů se nám nechce. Část skupiny má skvělé zkušenost s kopci Málé Fatry a ta nakonec vyhrává. Volíme rychlý přesun na západ a po pár telefonátech máme zajištěné ubytování. Na následující den plánujeme výšvih na Malý a Velký Rozsutec s návratem přes krásnou, ale bohužel přelidněnou stezku, která nás zdraví nadpisem "Vítejte v dierách".
Prostředí, kterým cesta vede a místy dosti krkolomný způsob pohybu je zážitek, na který se jen tak nezapomíná mezi milovníky přírody, turisty a sportovci.. Jedinou vadou na kráse je až příliš velká návštěvnost lidí, kteří jdou do místy inkriminovaných úseků nevhodně připraveni a oblečeni (hlavně obuti)..
I přesto tým VHT Počátky doporučuje návštívit :-)